HISTORIE

Skupina vznikla roku 1967 v anglickém městě Lutonu v hrabství Bedfordshire kdy čtyři mladíci Ian Anderson, Mick Abrahams, Glenn Cornick a Cliv Bunker založili skupinu Jethro Tull.

  Nebyl to původní název, před ním se vystřídaly názvy jako Navy Blue, Ian Henderson Bag O’Blues, nebo Jethro Toe.Jejich průlomovým singlem byl Sunshine Day, se kterým vystupovali ve slavném Londýnském klubu Marquee.

Až na Jazzovém a Bluesovém festivalu v Sunbury v létě 1968 se kapela dostala do širšího povědomí veřejnosti. Pak následovalo vydání prvního oficiálního alba This Was, které mělo jednak Bluesový původ a také typické rysy Iana Andersona.

Kvůli neshodám o zaměření skupiny ji opustil Bluesman Mick Abrahams, který založil skupinu Blodwin pig. Ke skupině se připojil kytarista Martin Barre, který je s Andersonem ve skupině až do dnes. Roku 1989 následovalo další album Stand Up, které otevřelo cestu k novým příležitostem v Evropě i USA.

 Roku 1970 se přidal klávesista John Evan a vzniklo album Benefit.

  "Benefit", "Aqualung" a takzvaná konceptuální alba "Thick as a Brick" a "A Passion Play" potvrzující visačku progresivního rocku, který doplňoval jiné termíny jako art-rock, blues-rock, folk-rock nebo hard-rock, závisely na osobních názorech kritiků na hudební myšlenky flétnisty a zpěváka Iana Andersona.

Jeffrey Hammond-Hammond nahradil basistu Cornicka, Barriemore Barlow převzal bicí od Bunkera, usnadnil přerod bluesové kapely z roku 1968 ve skupinu sedmdesátých let znějící jako ... znějící prostě jako Jethro Tull.

Prvním rockovým vystoupením v Shea Stadium v New Yorku od éry Beatles se Jethro Tull dostali na severoamerický koncertní trůn. Howard Stern se snaživě naučil slova ke skladbě "Aqualung". Elton John se pokusil znovuzískat titul nejhranějšího interpreta v největších amerických městech. Bill Clinton se moudře rozhodl pro saxofon namísto pro flétnu.

Jethro Tull se pustili i do obtížných a někdy i kontroverzních témat, často upadali do sebepardování a používali humor k odlehčení občas nabubřelých a převážně vážnějších skladeb.

S dvěma prvními místy v amerických i jiných žebříčcích a mnoha komerčními úspěchy kapela začala upouštět od komerčního trendu v nahrávání a koncertování. Během pozdních sedmdesátých a začátkem osmdesátých let vyprodukovali několik nahrávek a koncertů, které, přestože nezaznamenaly takový úspěch jako raná díla, dokázaly, že kapela je schopna udržet uměleckou úroveň a dále se rozvíjet.

"Warchild", "Too Old to Rock and Roll: Too Young to Die", "Minstrel in the Gallery", "Songs from the World" a "Heavy Horses" zajistily kapele popularitu rozšiřující se i do těch částí světa, kde rocková hudba až dosud nebyla přijímána. Pověst Jethro Tull zapustila kořeny v Buenos Aires počínaje, až po Budapešť. Pořádali vystoupení i v mnoha místech, kam se jiné skupiny obávali vkročit, nebo se o ně prostě nestarali.

David Palmer, John Glascock, Dave Pegg, bubeník Doane Perry, a v nedávných dobách i nynější členové klávesák Andrew Giddings a hráč na basu Jonathan Noyce, přidali svůj jedinečný a cenný příspěvek sestavě kapely, když se přidali ke vždy připravenému kytaristovi Martinu Barremu, který, stejně jako Anderson, zaručoval kontinuitu a odkaz příštím letům.

Oddanost starých dobrých fanoušků a stále trvající přísun nových příznivců byly zárukou přežití Jethro Tull do osmdesátých a devadesátých let, kdy vydali "Crest of a Knave" (1987) a "Roots to Branches" (1995), což byly mezníky těchto desetiletí, stejně jako sólové album Iana Andersona "Divinities", které dosáhlo v časopisu Billboard Magazine rekordu v setrvání na prvním místě žebříčku od roku 1973.

S šedesáti miliony prodaných alb a více než 2500 koncerty odehranými ve 40 zemích kapela stále tvoří a vystupuje. Odehrají 100 koncertů pro asi 300 000 lidí každý rok ve všech hlavních rockových oblastech světa.

Tull stále lákají zástupy v Americe i v Evropě, představují současné miláčky popového světa. Jejich pověst poslední tři desetiletí roste stejně rychle, jako je rocková hudba přijímána mladší generací i současníky kapely samotné.

Stejně jako komerční rekordy a reputace Grateful Dead, Jimiho Hendrixe a Led Zeppelin těší současné fanoušky, Tull pokračují a dosahují hudebních cílů příštího milénia, bez omezování managementu a komerčních úmyslů nahrávacích společností.

S mnoha koncerty v USA a v Evropě plánovanými pro rok 1999, a s novým albem "j-tull Dot Com" (vydání plánováno na srpen) je kapela připravena pro další činný rok. Není pochyb, že stovky či tisíce fanoušků bez rozdílu věku budou napjatě čekat na trylek flétny. Kritikové budou remcat a reptat, a moderní rozhlasové stanice se budou ptát, "Kdože? A my mysleli, že skončili už před léty, jdouce se věnovat rybaření."

                                                                                                                       Přeložil Ondřej Buš – Díky!